Petra Mikulova pre kongres CR - cerven 2008
Úvod
Pokusila jsem se zpracovat základní myšlenky týkající se klinické etiky v ucelené podobě. Hlavním popudem k této práci bylo vyplnit zející vakuum a poskytnout studentům medicíny souhrnné a pokud možno stručné resumé toho, kam tento naprosto moderní obor dospěl. Z těchto důvodů jsem musela pokračovat ve značném spěchu a kniha jistě nese stopy takového překotného počínání.
Při uspořádání jednotlivých oblastí jsem se opírala jednak o americké zkušenosti, posbírané ze zkušeností s klinickou etikou za dobu již přes dvacet roků, a jednak o evropskou tradici ve filosofii s určitými důrazy na hermeneutickou filosofii, filosofii existence a též o křesťanské učení i hebrejské myšlení. Pochopitelně zdaleka ne všechny prameny bylo možné uvádět a z toho důvodu jsem na konci zmínil jen ty nejhlavnější z nich, aby si čtenář mohl udělat obraz o hlavních souvislostech a případně pokračovat v dalším svém vzdělávání. Jinak ovšem tato práce nechce být pouhou koláží rozmanitých postřehů z různých tématických okruhů: pokusil jsem se o původní syntézu a celkovou koncepci tohoto rodícího se oboru. Pochopitelně může kdokoliv rozvrhnout filosofii úplně jinou a pak by bylo lze vést s ní otevřený dialog a pokusit se případně najít společné východisko. Nelze ovšem pokládat za filosofii tvrzení: já mám pocit či cítím, že ... . Jedním ze základních rysů kompetentního počínání je to, že i kdyby bylo provedeno spontánně a bez předběžného rozvažování, přece musí být dotyčný schopen uvést pádné důvody v jeho prospěch.
Samotná klinická etika pak se sice řadí k oborům skrznaskrz mladým a opředeným spoustou rozpaků, leč současně jde o obor starý co je člověk člověkem: odpradávna se lidé ptali, co mají dělat a nacházeli různá řešení. Toto bývalo hlavní součástí moudrosti, zakotvené v různých náboženských učeních a posléze též v teologii samotné, přičemž koneckonců i filosofie pak se rozvinula zejména v těchto souvislostech. A medicína se od počátku snažila skloubit s onou moudrostí své poznatky. Takto se zrodila i hippokratovská přísaha. Potíž tkví ovšem v tom, že ona přísaha je díky úžasnému rozmachu již naprosto insuficientní a že je třeba najít jiná východiska.
I. DIGNITA
Odlišení živého člověka proti neživé věci probíhá sice při praktickém počínání zcela automaticky a bezděčně, avšak při bližším zkoumání se překvapivě ukáže, že pevné kritérium vposledu chybí.
Toto přemítání ovšem zdaleka není jen akademickým marněním času, poněvadž medicína se řadí k disciplínám skrz naskrz praktickým a hodně urgentně postrádá rozluštění těchto hádanek: vždyť mezi jednotlivci jsou rozdíly tak obrovské! A přece jsou všichni lidé za člověka pokládáni.
Takové kritérium je třeba najít a následující rozbor se o to chce pokusit. Ze získaného schématu pak se dají odvodit logické důsledky a díky tomuto obrazu pak se dají řešit některá dilemata při léčbě nemocného ryze etickým způsobem.
Pouzita literatura : Praha 125 medic S - EUNI
AUTORSKA POZNAMKA : Bola som upozornena panom Krikavom, ze moje prispevky su priliš dlhe - a tak je toto iba skratena prva cast. Pokial by mal niekto zaujem o celu moju pracu, mozem mu ju kludne preposlat
